Pro efektivní topení v kamnech na dřevo jsou nejdůležitější dva parametry, a to tvrdost a míra vysušení dřeva.

Obecně platí, že nejlepší palivové dřevo je tvrdé a suché.

Mezi tvrdé dřevo patří například buk, dub, jasan nebo habr. Tvrdé dřevo vyniká výbornou výhřevností – hoří pomalu a dlouho a po shoření z něj nezůstává mnoho popela. Je vhodné i do krbu na vaření, jelikož vytváří uhlíky, které dávají silný a rovnoměrný žár. Správně vysušené tvrdé dřevo také vytváří minimum kouře a komín tedy téměř nezanáší. Největší výhoda však tkví právě ve stabilním a dlouhodobém hoření – není potřeba tak často přikládat, a tak je spotřeba nižší, než u dřeva měkkého. Nevýhodou však je dlouhá doba vysychání – min. 2 roky, a tak pokud pořizujete čerstvé dřevo, je nutné jej nejdříve na delší dobu vhodně uskladnit.

Měkké dřevo je nejvhodnější na zátop nebo v případě potřeby rychlého vytopení místnosti. Dřeviny, jako borovice, smrk, jedle, olše, lípa nebo vrba hoří intenzivně, ovšem o to rychleji shoří a je nutné přikládat častěji. Dlouhodobě topit měkkým dřevem je možné, ale oproti tvrdému dřevu méně výhodné – spotřeba polínek je zhruba dvojnásobná a vzniká více popela. Poskytuje však vysoký výkon hoření a doba vysychání je poloviční oproti tvrdému dřevu – k topení je tedy připraveno mnohem dříve.

Správně vysušené dřevo, tedy do 20% vlhkosti, je však tím nejdůležitějším parametrem, co se palivového dřeva týče. Vlhké dřevo by se do kamen vůbec nemělo dostat, jelikož hoří špatně a nestabilně, vytváří mnoho kouře a sazí a jeho spalováním hrozí poškození krbu nebo kamen. Je tedy nutné pořídit buď dřevo již vysušené a nebo čerstvé – avšak je potřeba ho nechat doschnout. Vysychání dřeva by mělo probíhat ve vhodných skladovacích podmínkách, tedy naskládané např. na paletách (nikoli přímo na zemi), pod stříškou nebo jinak z vrchu zakryté a naštípané na polínka.

Správným výběrem a skladováním dřeva ušetříte nejen na spotřebě polen, ale i méně častým čištěním spalinových cest a snížením rizika poškození kamen.